Univerzální pravidlo – kdy, jak a kolik zalévat?

Nejčastěji se nás lidé ptají, jak správně zalévat rostliny. Odpověď na tuto otázku není úplně jednoduchá, protože neexistuje žádný univerzální vzorec. Záleží to na mnoha faktorech – typu květináče, druhu půdy, umístění rostliny a na podmínkách, ve kterých rostlina dříve rostla.

Kdy zalévat?

Četnost zalévání ovlivňuje celá řada faktorů, a proto je těžké ji vyjádřit v konkrétních dnech nebo týdnech. V obchodech vám obvykle doporučí orientační intervaly zalévání. Zajímavé je sledovat, jak lidé reagují, když se dozvědí, že většina rostlin nepotřebuje zalévat častěji než jednou týdně. Četnost zalévání závisí na ročním období, typu a velikosti květináče, druhu půdy a konkrétních podmínkách, ve kterých rostlina roste. Samozřejmě, záleží také na typu rostliny.

Typ a velikost květináče

Četnost zalévání je do značné míry ovlivněná materiálem květináče. Například hliněné (terakotové) květináče jsou velmi porézní, zatímco plastové květináče mají nižší poréznost a lépe udržují vlhkost. To znamená, že hliněné květináče je potřeba zalévat častěji. Do nich obvykle vysazujeme rostliny, které nemají rády trvale vlhkou půdu, jako jsou kaktusy, sukulenty, sanseverie, zamiokulkasy nebo string of pearl.

Hliněné květináče jsou nejvhodnější pro rostliny, kterým vadí nadměrná vlhkost půdy. Zdroj.

Většina rostlin se prodává v plastových květináčích, které jsou vhodné pro všechny druhy rostlin, pokud mají dostatečné odvodňovací otvory. Plastové květináče lépe udržují vlhkost, takže rostliny nepotřebují tak časté zalévání. Jsou ideální pro rostliny, které mají rády vlhkou půdu, jako jsou kapradiny, kalateje, maranty, fyttonie nebo kaladie.

Velikost květináče a četnost zalévání

Na četnost zalévání má vliv také velikost květináče. Rostliny v menších květináčích mají obvykle omezenou zásobu vody, a proto rychleji vysychají. Naopak rostliny v větších květináčích zadržují v půdě více vlhkosti a zalévají se tedy méně často.

Typ půdy

Různé typy půdy mají různou schopnost zadržovat vlhkost, což závisí na jejich složení a prodyšnosti. Rašelina (černá, baltská, kokosová atd.) a rašeliník dobře zadržují vlhkost, zatímco zatímco materiály jako perlit, písek, keramzit a kůra zajišťují prodyšnost. Půda s malým obsahem substrátu nebo bez něj pro zvýšení provzdušnění a odvodnění vysychá pomalu. Proto je důležité na jaře přesadit nové rostliny, které jsou vysazeny v nevhodné půdě, do vzdušnější směsi nebo do stávající půdy přidat perlit či jiné přísady.

Pěstební podmínky

Světlo, teplota a vlhkost v místnosti mohou ovlivnit rychlost odpařování vody z půdy. Rostliny vystavené silnému slunečnímu záření nebo vysokým teplotám mohou rychleji vysychat, a tak potřebují častější zálivku. Suchý vzduch v místnosti navíc urychluje odpařování vody, což znamená, že rostliny budou potřebovat častější zalévání.

Typ rostliny

Frekvence zalévání závisí především na typu rostliny, protože každá rostlina má jiné požadavky na vlhkost půdy, které se odvíjejí od toho, kde a jak přirozeně roste. Abychom ti to usnadnili, rozdělili jsme rostliny do čtyř skupin:

1. Sukulenty a kaktusy se obvykle zalévají shora, ale doporučuje se spíše zalévání namáčením. Pokud jsou listy rostliny v kontaktu s půdou, je lepší použít tento způsob, aby se předešlo hnilobě listů. Před zaléváním je důležité počkat, až půda zcela vyschne a květináč bude velmi lehký.
2. Tropické rostliny: Do této skupiny patří většina pokojových rostlin, jako jsou begonie, monstery, alokázie nebo pothosy. Pravidlem je nechat první 2–3 cm půdy před další zálivkou vyschnout. Nejlépe to zjistíš tak, že do půdy zatlačíš prst a zjistíš, zda je vlhká nebo suchá.
3. Vlhkomilné rostliny: Sem patří rostliny, které mají rády trvale vlhkou (ale ne mokrou!) půdu. Patří sem například všechny druhy kapradin, kalateje, maranty, fyttonie, spathiphyllum a kaladie.
4. Mokřadní rostliny: Do této skupiny patří masožravé rostliny a papyrus, které musí mít stále přístup k vodě. U masožravých rostlin je důležité používat měkkou vodu, protože minerály v tvrdé vodě jim mohou uškodit.

Jak zalévat?

Normální zalévání nebo zavlažování?

Klasické zalévání i zavlažování postřikovačem jsou vhodné způsoby, jak se starat o pokojové rostliny. Každý z těchto způsobů má své výhody i nevýhody.

Normální zavlažování je nejběžnější a umožňuje snadné a rychlé zalévání. Důležité je zalévat rostlinu rovnoměrně a zajistit, aby přebytečná voda mohla odtékat. Jednou měsíčně můžeš rostlinu osprchovat, abys odstranil/a prach, který se usadil na povrchu listů.

Pro pomalý proud vody je nejlepší použít konvičku. Zdroj.

Zalévání namáčením se doporučuje, pokud se listy rostliny dotýkají půdy a při kontaktu s vlhkou půdou by mohly začít hnít. To platí zejména pro sukulentní rostliny.

Při tomto způsobu zalévání rostlina nasaje tolik vody, kolik potřebuje, aniž by se smáčela horní vrstva půdy. Tento způsob je ideální v zimě, kdy rostlina pomaleji čerpá vodu. Půda zůstává delší dobu vlhká, což může vést k rozvoji plísní nebo mušek. Namáčení však udržuje vrchní vrstvu půdy suchou, čímž těmto problémům zabraňuje.

Jak na to? Rostlinu vlož do několika centimetrů vody a nech ji tam 30–45 minut. Během této doby půda nasaje vodu, která se rovnoměrně rozloží ve spodní části květináče, kde se nachází většina kořenů. U rostlin v menších květináčích (o průměru 10 cm) můžeš dobu namáčení zkrátit na 15–20 minut.

Tento způsob zalévání je efektivní a pomáhá udržet rostliny zdravé bez nadměrné vlhkosti na povrchu půdy.

Příklad zalévní rostliny namáčením. Zdroj.

Voda z kohoutku, odstátá voda nebo dešťová voda?

Většina pokojových rostlin se spokojí s vodou z kohoutku, pokud má přibližně pokojovou teplotu.

Pokud je v tvojí oblasti voda chlorovaná plynným chlorem, je dobré nechat ji odstát. Chlór se totiž během jednoho až pěti dnů úplně odpaří. Jak dlouho vodu necháš stát, závisí na tom, jaký systém zásobování vodou je v místě úpravy a jak kvalitní je voda.

Dešťová voda je pro pokojové rostliny nejlepší, protože neobsahuje tolik minerálů a dalších látek, které by jim mohly uškodit. Je také mírně kyselá, což je pro rostliny ideální. Dešťová voda navíc obsahuje více kyslíku a dusičnanů, které podporují růst a zdraví rostlin. U rostlin s dlouhými a úzkými listy, jako je zelenec, pokojové lilie, palmy a dracény, se doporučuje používat dešťovou nebo destilovanou vodu. Na minerály jsou citlivé i kaláteje a maranty, a pro masožravé rostliny je třeba používat jen dešťovou nebo destilovanou vodu.

Suché špičky a okraje listů mohou být způsobeny také nepravidelným zavlažováním a nízkou vlhkostí vzduchu. Zdroj: Better homes and gardens

Jak MOC zalévat?

A teď k jedné z nejčastějších otázek – kolik vody bys měl*a použít při zalévání rostlin? Naštěstí existuje jednoduché pravidlo: zalévej rovnoměrně, dokud voda nezačne odtékat otvory na dně květináče. To je známka toho, že se voda dostala až ke kořenům. Po zalévání by měl být květináč znatelně těžší než předtím.

Pokud zaléváš rostlinu jen po troškách, voda se často zachytí pouze ve vrchní vrstvě půdy, zatímco kořeny zůstanou suché. Stále vlhká horní vrstva půdy ale může vést k hnilobě stonků a vytváří ideální prostředí pro rozvoj smutnic (černých mušek). Navíc si dej pozor, aby rostlina nestála ve vodě – přemokření může snadno způsobit hnilobu kořenů.

Shnilé kořeny jsou světle až tmavě hnědé, mají měkkou strukturu a nepříjemný zápach. Zdroj: Fiddle leaf fig plant resource

Pamatuj si zlaté pravidlo: je lepší zalévat méně než příliš. Pokud to s vodou přeženeš, může rostlina začít uhnívat – což se často projevuje stejně jako přesušením. Kořeny totiž už nejsou schopné nasávat vodu.

Zvlášť v zimních měsících je důležité dopřát rostlinám klid. V té době potřebují téměř o polovinu méně vody než v létě. Zalévání tedy přizpůsob ročnímu období a potřebám rostliny, aby zůstala zdravá a spokojená.

Ať rostou! 🌿